Samotná airbrush pistolka je už dlouho známou věcí. Oficiálně byla vynalezená už v roce 1893 akvarelistou Charlesem Burdickem. Ale Burdick, i když se mu vynález přisuzuje, nebyl úplně prvním, kdo se něčím takovým zabýval... v roce 1879 to byl Abner Peeler, kdo si nechal patentovat nástroj z názvem “Distributor barvy”. Tenhle patent v roce 1881 koupila společnost Liberty & Charles Walkup. V roce 1883 se společnost přejmenovává na The Airbrush Manufacturing Company a začala airbrush vyrábět. Jenom pro zajímavost - o tři roky později vznikla v Illinois dokonce škola techniky airbrush. A Burdickův přínos technice byl v roce 1891 v tom, že přinesl patent pistole, kde se barva míchala se vzduchem vevnitř (tady vzniká airbrush pistole ve funkční podobě, jak jí známe dnes) předchozí nástroje v podstatě vzduchem rozprašovaly barvu, která byla na jakési pánvičce. V roce 1893 se Burdick stěhuje do Londýna, kde začíná výrobu nástroje s názvem “Aerograph”. A právě tady leží oficiálně zmiňovaný začátek éry airbrushe...
A jak to vypadá s historií samotného malování airbrush? Vráťme se zase na začátek k Ch. Burdickovi… po jeho smrti, usnul airbrush na necelých 30 let. Během toho období se airbrushi věnovala jen velmi malá hrstka nadšenců a „zkušebníků“. Nicméně žádné zásadní díla v tom období historie airbrush nezaznamenává. Dá se říci, že jakýmsi pomyslným průkopníkem airbrushe je až britský malíř a airbrusher – R.J. Seymour (podepisovaný na svých airbrushích jako „RJS“). Tento surrealista narozený v roce 1934 v anglickém Bennigtonu, přítel Salvadora Dalího a mnoha dalších významných malířů té doby, zpočátku jen normálně maloval štětcem na akryl. Nápad airbrushe dostal nezávazně na Burdickovi, o jehož již téměř půl století starém patentu nic nevěděl. Seymour se inspiroval u svého strýce opraváře aut a autolakýrníka. Pozoroval, jeho dělníka, kterak stříká auto místní policejní stanici... Všiml si totiž, že při použití vzduchu se barva nanáší pomocí kompresoru přes šablonu velice přesně a výsledný efekt je stejně přirozený, kolikrát dokonce ještě hezčí a lepší, než zdlouhavé natírání štětcem. Původní, prvotní airbrushe tedy byly velmi jednoduché a neodvážné a často stříkané podle šablony. Jeho airbrush pistolka byla sice jednoduchá na sestrojení, horší ale na správné seštelování a to mu muselo zpočátku dělat komplikace, zvlášť při tzv. „roztřicích“, které zná každý airbrusher – začátečník. Ale Seymour postupně airbrush aparát zdokonaloval a pomalu, ale jistě přestal štětec úplně ve své práci používat. V roce 1959 měl v londýnské galerii „Royal Hall gallery“ svoji první výstavu, celou kompletně sestavenou z airbrushí. Andy Warhol, zhruba o 20 let později zdůraznil, že po zhlédnutí Seymourova katalogu prací(právě airbrushí) z 60 tých let, v něm vyklíčila myšlenka „pop artu“...
Tím, kdo ale airbrush proslavil celosvětově a asi i nejvíc, byl rozhodně H.R. Giger. Ten ji začal používat na velkých plochách a tak obrazy, jako „LI“, „Landscape Biomechanoid“, LI 2“ a mnohé další, jsou ve skutečnosti airbrushe, jak vyšité.